Opuštěná továrna

Na téhle budově nebylo na první pohled nic divného. Byla to obyčejná opuštěná továrna na plechovky. Bylo to oblíbené místo pro ghoulí noční svačiny.

Když jsem vystoupil z auta společně s mojím týmem byl jsem natěšený. Dnes konečně uvidím můj nový team v akci. Číslo jedna jen prohodila nějakou poznámku typu:,, Fuj tady to ale smrdí." Na což dvojka odpověděl:,, Právě proto se tu nachází ty smradlaví ghoulové." No sice jsem si na ty jejich poznámky ještě nezvykl, ale alespoň mě poslouchali a taky byli o dost silnější. Bylo mi jasné že dnes to nebude jako včera. Oboum jsem věřil tak jsem je zasvětil do tajemství o Lišce. Nevěřil jsem, že dnes přijde. Z čehož mi bylo nějak smutno. No jo musím si to přiznat. Má styl, který se mi líbí, ikdyž je to hnusný ghoul. A taky mě baví si s ní hrát na honěnou. A to hlavní dneska si z ptáčka udělám krásné nové quinque. Vešli jsme dovnitř. Samozřejmě jak se patří hlavním vchodem. Byl tam můj ptáček v kleci, který se krmil. Zdvořile jsem ho pozdravil a čekal na jeho reakci.,, Dobrý večer pane ptáček máme to dnes, ale krásný měsíc, jako stvořený pro lov ghoulů že? "

Už se chtěla radovat, že tam dorazila dříve, než vyšetřovatelé, ovšem to si už z dálky povšimla postav, které vstoupily do útrob opuštěné továrny. V duchu zaklela a ještě zrychlila, aby se tam dostala dříve, než ho stihnout zabít. Tak nějak tušila, že dnes to bude jiné - už měl určitě lepší tým, o tom nebylo pochyb. Dnes ale musela udělat něco, aby je odlákala, přesto aby neprozradila, že se tu nachází právě ona.
Samozřejmě by se nedonutila k tomu vzít si cizí a také jedinou masku - masku Hotaru. Chovala k ní takový respekt, že i kdyby jí to dnes nemálo pomohlo, nedokázala to udělat.
Protáhla se kolem budovy a skrčila se pod oknem. Zevnitř byl slyšet jejich rozhovor. ,,Ano, stvořený pro lov obecně," odpověděl na něco zaujatě Ptáček a Katsumi zatnula čelisti při představě, jak mu maska odhaluje zakrvavený úsměv.
Posunula se k dalšímu oknu, schválně vybrala stranu, ze které svítil dovnitř měsíc, tudíž když se postavila, vrhla na protější zeď stín a sama se tak svým způsobem skryla, protože na ni díky hře světla a stínu nebylo vidět - minimálně ne do její tváře, kterou měla skrytou pod liščí maskou. Stála tam ale jen chvilku, v podstatě se jen mihla a než se stačili rozkoukat, zase byla v zákrytu za zdí.
Nevěděla přesně, čeho tím chce dosáhnout, ale doufala, že je aspoň na moment rozptýlí, než přijde na nějaký lepší plán.

Ptáčková poznámka mě ještě víc nadchla pro jeho zabití. Když jsem se chystal dát pokyn k útoku tak se stalo něco velmi nepříjemného a pro mě i dost nečekaného. Ptáček s krví u pusy vstal od jídla a až přehnaně se zasmál. A řekl:,, Ptáček v kleci? Nene nazval bych to spíš holub v kleci" Než jsem se stihl zeptat co tím myslí odpověď se vynořila sama. Obklíčila nás skupinka ghoulů. Nebyli tři nebo pět bylo jich deset. To mě i můj tým vyvedlo celkem z míry. Nevypadali silné byli to tak úrovně B, ale deset. Tady končí legrace. Hned vzápětí se na nás vrhli. Zatím co ptáček stal jen opodál a díval se. Tohle chtělo moji oblíbenou quinque. Rōpu shi můj miláček. Hned jak jsem ho vytáhl z kufříku jsem ho přepnul do do útočného módu. Chytil nejbližšího ghoula a usekl mu hlavu. Mezitím jednička pomocí rotace svého kopí odrážela všechny střely z kagune typů utaku. A číslo dva no jak to říct. Účině získával čas. Tím chci říct že běhal sem a tam a bušil do ghoulů. Timhle způsobem jsme je zabíjel za podpory mého teamu jednoho podruhém. Bavilo mě to vážně moc. Tak jsem nebyl schopen zadržet svůj úsměv. Do toho jsem si počítal nahlas.,, Jeden, druhý, třetí, čtvrtý....

Neočekávatelně očekávatelný vzrat dal Katsumi šanci zaútočit. Zatímco si vyšetřovatelé hráli s dalšími ghouly, ona se zachytila horní hrany okna, k němuž potichu přistoupila. Nohy zapřela o zeď, což ji stavělo do velmi zvláštní pozice. Nakonec se odrazila, nohy protáhla již dávno proskleným oknem a vpadla dovnitř přímo na její cíl.
Ptáček, ač povalený na zem a držen na ní jejími nezvykle silnými pažemi, se ušklíbl a potichu prohlásil: ,,Věděl jsem, že si tuhle šanci nenecháš ujít."
Nijak to nekomentovala, potřebovala zůstat v naprostém tichu. V duchu mu ale musela dát za pravdu, nikdy by se nenechala připravit o takovou příležitost.
,,No tak, ještě máš šanci se k nám přidat," mluvil dál, ale ne vyděšeně. Pouze zdržoval a snažil se poukázat na fakt, že se tu objevila další osoba. ,,Tedy, pokud nejsi stejně chabý ghoul, jako tamten před dvěma lety. Vzpomínáš si, ne? Koneckonců, byl jsi u toho."
Bylo sice hezké, že skrýval její pohlaví, v této chvíli to bylo ale naprosto nepodstatné. Přitlačila mu lokty na hrdlo a zavrčela: ,,Drž už hubu."
,,Zajímá mě, od koho mohlo takové dítě jako ty pochytit takové výrazy. Od té chudinky jistě ne, ta přeci chtěla slušné dítě, že? Netrap se tím, každý občas zklame." Zněl tak rozpustile, že se tomu Katsumi až divila. Jak mohl v tento moment dělat, že se nic neděje? Že kolem něj nepadají na zem jeho vlastní druzi a že jemu na krk nedýchá smrt? Možná byla přeci jen emocionálnější než on.
,,Tímhle mi doopravdy hraješ na city," sykla nepříjemně a její kagune se opět vydralo z jejího těla. Našlo si cestičku zpod oblečení. Katsumi chytila ghoula za límec a vytáhla ho na nohy, načež jím několikrát praštila o zeď.
Z nepochopitelného důvodu se jen smál. ,,Jak mě tvůj přístup těší, dítě! Kolikrát jsi sledovala mé ghouly při boji? Jak dlouho ti trvalo tohle okoukat?" Nyní už ani nerespektoval její soukromí. Čekala to, koneckonců znovu odmítla jeho nabídku a oběma bylo jasné, že tahle už byla poslední.
Když byl čelem k ní, kolenem ho kopla pod žebra a jakmile se sehnul, jedním elegantním pohybem ho praštila do zad natolik silně, aby mu na chvíli vyrazila dech. V záchvatu bolesti a zmatení se po ní několikrát ohnal, ale jí se podařilo většině ranám vyhnout, než jí podkopl nohy a ona měla co dělat, aby nedopadla na vlastní kagune, což by bylo jistě velmi bolestivé díky ostnům. Zamžikala a schoulila se do takzvané fetální pozice (klubíčka), aby aspoň trochu chránila vnitřní orgány před náletem projektilů z jeho kagune. Hlavu si zakrývala pažemi a uniklo jí několik bolestivých zaskučení, jak se většina z nich zabodla do jejího těla. I přes to ale nic nevzdávala. Překulila se opět na záda a kopla do ho čéšky, takže na moment ztratil rovnováhu a ona ho mezitím chytila do svého bikaku. Obmotalo jej jako had a zaháklo se hluboko do jeho masa, připraveno trhat.
Na vyšetřovatele nedbala stejně tak jako na krev, která jí odkapávala z boku na chladnou podlahu. ,,Shoř v pekle," řekla.
,,Jednou se tam setkáme," odpověděl, než Katsumi prudce škubla ocasem, což způsobilo, že se tělo ghoula rotrhalo na kousky. Potřísnila ji jeho horká krev a vnitřnosti se rozletěly do stran, většina jich ale dopadla na ní. Uvolnila svůj postoj a zmoženě se opřela o zeď, byť to nebyl ten správný čas na odpočinek. Na ostnech se držely kousky jeho masa, ze kterého Katsumi čerpala živiny z nedávno dojedého člověka, na kterém si pochutnával Ptáček. Bylo po všem.
Pohlédla na vyšetřovatele a zjistila, jak rychle jí buší srdce z návalu adrenalinu, který, i když začal pomalu vyprchávat, se zase rychle hromadil.
Bylo jisté, že zvolí plán útěku, protože oni věděli, že nyní nebude mít dost sil na další souboj. Mohli by ji v klidu zabít, aniž by ona stihla zareagovat. A teď si přeci nemohla dovolit zemřít.
Urychleně se tedy vydala zpět k oknu, kde na parapetu nechala docela slušnou loužičku krve, která jí odkapávala z boku a nohy. Její seskok na zem nebyl ani zdaleka tak ladný, jak by si přála, protože se jí podlomila raněná noha a ona se svalila na zem. Instinktivně se překulila, aby zmírnila dopad a jakmile mohla, ihned se postavila a rozběhla se přímo do ulice, kde bojovali včera. Potřebovala se skrýt a toto místo jí vzhledem k situaci přišlo docela vhodné.

Během boje jsem sledoval ptáčka co udělá. Když se tam objevila ona. Jejich debatu jsem moc nepostřehl, ale to nebylo důležité. Poznal jsme ji podle kagune. Byla to liška. Chvíli jsem sledoval jejich souboj a někde v duchu fandil líšce. Když liška konečně zvítězila byl jsem tak nějak rád. Když začala utíkat zbývali jen poslední dva ghoulove. Nechal jsem je na svém teamu a vydal se za ní. Nebyl jsem nijak zraněný, ale unavený jsem byl dost. Sledoval jsem cestičku krve, která mě dovedla až do temné uličky, kde jsme včera bojovali.