Byt Katsumi

Další spíše rodinný byt v Tokiu, na kterém je zvláštní snad jen to, že je po většinu dne i noci opuštěný.

Cesta od Akia byla poměrně komplikovaná. Bydleli sice jen několik ulic od sebe, stále to ale neměnilo nic na tom, že Tokio je dosti rušné i v pozdních hodinách, takže Katsumi musela volit bezpečnější cesty, než aby někdo zjistil, že ve skutečnosti nejsou rudé skvrny na jejím oblečením módní výstřelek, ale zaschlá krev. V nějaké z ulic vyhodila do popelnice balíček ghoulých vnitřností, které u Akia doma ze sebe tak pečlivě sundala, a aniž by se nějak zdržovala, vyrazila do svého bytu.
Ale ani tohle se neobešlo bez potíží. Bydlela v sedmém poschodí a nevzbudit u sousedů nějaké podezření byla opravdu těžká záležitost. Sakra - kdo se vrací bůhví v kolik domů a ještě ke všemu úplně od krve?!
Když se hrdinně probojovala k sobě do bytu, ihned za sebou zamkla, jako by měla podezření, že jí jsou v patách vyšetřovatelé CCG, kteří by se mohli kdykoli pokusit probojovat k ní. Zula se v předsíni a zatímco šla do koupelny, svlékala ze sebe špinavé prádlo, které namočila do studené vody, sic nevěřila tomu, že z něj dostane všechno tohle. Přeci jen - to oblečení tím bylo přímo nasáté.
V tom si uvědomila, že u Akia zapomněla masku. Zanadávala a s nepříjemným výrazem došla pro mobil a hned mu poslala zprávu, jestli by jí ji zítra nedonesl.
Jakmile ze sebe ve sprše smyla všechny nežádoucí skvrny, dala se do ošetřování svých zranění. Všechny se po snězení lidského masa docela zatáhly, ale stále je musela aspoň ovázat a vytáhnout ty ukaku projektily, což vyřešila pinzetou. Nebylo to nikterak příjemné, ale koneckonců poté byla ráda, že to měla za sebou.
Nakonec se jen ošetřená a čistě oblečená posadila na gauč, kde přemýšlela, co dál. Hibiki po ní půjde, vždyť jí to sám řekl. Ale měla by do toho zatáhnout i Akia? Ta myšlenka samotná se jí příčila - byla to přeci hloupost. Nemohla ho nechat bojovat její souboj, i když by určitě tvrdil opak, kdyby mu to řekla. Ne, byla to její věc a on byl ještě ke všemu nevinný ghoul, který zabíjel jen v nouzi. To ona si přeci číhala na svou oběť, ne on. Takže jeho pomoc nepřipadala v úvahu. Sám musel mít svých starostí nad hlavu.
Nakonec se rozhodla, že nejspíše vyrazí ven, aby si trochu pročistila hlavu. Možná se jen projde po ulicích, nebo navštíví nějaký podnik - šla by kamkoli, jen aby na ní nepůsobil byt tak ztísněně, ač byl poměrně velký, a opuštěně, jakým doopravdy byl.

Jakmile se po škole, kam ji snad Hibiki nepronásledoval, vrátila domů, zůstala stát u vchodových dveří. Snad z paranoidního pocitu za sebou zamkla a jen v tichosti poslouchala, co se děje na chodbě.
Za deset minut tamtudy prošlo několik lidí. Znala kroky svých sousedů, dokonce i jejich známých, proto měla přehled o tom, kdo se tam pohyboval a kdo pro ni představoval nebezpečí. Vesměs všichni. Všichni ji mohli stejně ohrozit, kdyby se prozradila, což zatím neměla v plánu.
Zhluboka se nadechla a z tašky vytáhla jak svou masku, kterou jí při chvilce soukromí Akio nenápadně vrátil, tak i číslo na vyšetřovatele a svůj mobil. Měla jedinečnou možnost toho tolik změnit. Věděla, že to nesmí pokazit. Již měla vymyšlený plán, něco, co by snad dokázalo jí a jejímu druhu pomoci, pokud bude dostatečně vytrvalá a uspěje. Balancovala na doopravdy tenkém laně. Vyšetřovatel znal její identitu - bylo jen otázkou času, kdy si najde její školu, bydliště, nemocniční záznamy. Kdyby chtěl, mohl by ji zabít, aniž by se s tím páral. Ale ona mohla být jeho tajná zbraň, stejně tak jako on tou její. Soužití bylo možné.
Rozčilením upustila masku a za to zase sevřela druhou ruku v pěst, div papírek skoro nerozmačkala. Odhrnula si vlasy roztěkaně stranou a začala ťukat do mobilu zprávu na udané číslo: 'Mám několik podmínek, které, když je dodržíte, vám zaručí moji loajalitu. Dokud je nepřijmete, neposkytnu vám žádné služby. Navrhuji probrat podrobnosti zítra, nebo ještě dnes odpoledne v kavárně. Gina.'
Odeslala zprávu a konečně se pohnula od dveří. Mobil nechala na poličce nad botníkem a masku tam, kde jí upadla. Tašku s učebnicemi hodila na gauč a dál se šourala prázdným bytem ke svému pokoji a notebooku s jasným cílem.