Temná ulička na kraji města

Je to obyčejná tmavá ulička. Je to ulička kam se normálně nechodí. Používají jí hlavně ruzné mafie nebo ghoulové.

Bylo tak 23:00 když jsem přišel na místo, kde byl údajně viděn ptáček, nebyl jsem překvapený. Klasika tmavé uličky kam nikdo normální nechodí a samozdřejmě se spoustou žebříků. Když jsem tam přišel byl jsem trochu nesvůj. Trochu kvůli té podivné dívce a taky a to především proto, že muj team byl zaneprázdněn a nemohl se zůčastnit. takže jsem si sebou vzal jen dva nějaké nižší vyšetřovatelé. Ty mě neposlouchali. Vážně mě štvou, ale asi lepší než to muset dělat sám. Ty dva, ale byli blbější než jsem čekal. Vytasili své quinque nějaké hnusné urovně B a vyběhly střemhlav kupředu. Nechtěl jsem se nechat zabít takle blbým způsobem tak jsem radši šel jen pomalu za nimi.

Mé přípravy na tajné vniknutí do terénu nikdy nebyly nijak dlouhé, proto jsem za chvíli už mířila k sedmému okrsku, kam jsem nakonec dorazila zhruba patnáct minut po jedenácté. Musela jsem se pochválit za skvělé běžecké výkony, to trénování výdrže i rychlosti se doopravdy vyplatilo.
Po střechách jsem mířila k ulici, odkud jsem slyšela kroky. Můj sluch mi dával jasně najevo, že se tam pohybují tři osoby, z toho jeden prostě musel být tím vyšetřovatelem z kavárny, matně se mi vybavovaly jeho kroky. Znamenalo to, že čtvrtá osoba, Ptáček, tam buďto není, nebo se nepohybuje. Obě možnosti jsem zahrnula do svých plánů.
Kroky dvou vyšetřovatelů se podstatně zrychlily a když jsem shlédla dolů do správné uličky, jen mi hlavou proběhla myšlenka o tom, jací to jsou idioti. Takhle vyběhnout vstříc ghoulovi, museli to být nezkušení... Chlapci. Ani nevěděli, proti čemu stojí. Měla jsem takový zvláštní pocit - Ptáček tam určitě nebude sám.
Zkontrolovala jsem, zda mi drží maska a oblečení zahaluje vše, co zahalovat má, tedy mé ženské křivky, které by i tak poskytly CCG aspoň malou indicii, co se týče mé identity. Poté jsem se pomalu a potichu rozešla po délce budovy, občas nahlédla přes okraj, jak se jim tam dole vede.

Když jsem tak poklidně šel za těmi mladými hlupáky najednou jsem zaslech kroky. Nebili to kroky jedno ghoula, ale hned 5. To musí být ta skupina o které mluvila ta dívka. Ale počka ty před námi byli jen 4. Ten pátý musel být na střeše domu nademnou. Že by tam nahoře byl ptáček. Pomyslel jsem si. Najednou jsem zaslech křik tečh dvou blbů. Slyšel jsem jak jeden beží spátky a ty čtyři za ním. Takže jeden je už nejspíš tuhej hmm. Schoval jsem se za blízkou popelnici. Když jsem uslišel jak mě přeběhli vytáhl jsem svou krásnou Kaminari sashimasu z kuvříku a přepl na malé projektili. Poté jsem vyzkočil a zezadu jsem do všech tří ghoulů co tam byli napálil dávku tak akorat na znehybnění. Než si uvědomili co se děje byli na zemi. Tak počkat tři ? Podival jsem se na ubohého vyšetřovatele, který seděl opodál. V tu chvíli se za ním vynořil. Byl to on! Ptáček. Vynořil se a utrhl tomu mlademu nezmaru hlavu. Hned jsem jsem se usmál. A řekl: Máš moc pěkné kagune. Jestě lépe by vypadalo jako moje quinque.

,,Hm," hořce jsem se uchechtla, když se to semlelo. To se dalo očekávat. Haaah, proč mě nikdo neposlouchá, když se jim snažím pomoct? Ti dva byli doopravdy nezkušení, což vedlo k tomu, že oba postupně skapali. Ten z kavárny se držel - tři ghouly znehybnil projektily z quinque, ale ani jeden z nich nebyl Ptáček. Ne, ten by se nenechal tak lehce porazit, proto pro mě nebylo žádné překvapení, jakmile zabil již výše zmíněného druhého vyšetřovatele-blba, který se snažil zachránit.
To je fakt bída, postěžovala jsem si vduchu a ladně seskála po zdech, přidržovala jsem se přitom parapetů a na zem dopadla jak se patří lehce jako kočka. Nedbala jsem přitom na vyšetřovatele, který by si mohl myslet, že jsem ho přišla zpacifikovat, ale to koneckonců pozná za chvíli.
I přes jeho masku jsem tušila, že se otec vítězně zašklebil, jakmile mě spatřil. ,,Tvá odpověď?" zeptal se, kryl se svým kagune.
Zarytě jsem mlčela, zatímco se mé bikaku probouzelo k životu. Mé oči už byly změné dlouhou dobu, ale ve tmě vynikla vražednost, která se v nich ukrývala. Odpověď byla jasná a on ji znal. Ne.
,,V tom případě..." Větu nechal vyznít do ticha, když se vrhl na vyšetřovatele, měl mě přečtenou. Věděl, že se pokusím zachránit člověka, protože přesně to dělala i Hotaru, když se nepotřebovala najíst. A já chtěla být jako ona.
Můj ostnatý 'ocas' vystřelil a zaklesl se ghoulovi do ramene. ,,Tohle je jen mezi námi," zachraptěla jsem, aby nebylo poznat, jaký mám hlas, a trhla kagune tak silně, že to Ptáčka vymrštilo do vzduchu, čehož jsem využila, abych ho jím znovu přišpendlila ke zdi. Byla jsem však prozíravá a pro jistotu celek rozdělila na dvě poloviny, kdybych se musela bránit před tím člověkem.

Když jsem se chystal si toho ghoula podat tak ta pátá osoba seskočila dolů. Myslel jsme si, že to je jeho pomocník. Když se na mě, ale ptáček vrhl naprosto očvydným útokem, tak ho zastavila. Chránila mě ?
Nevěděl jsem jak se mám cítit. Mám být vděčný nebo uražený. A pak jsem přemýšlel co se to děje. Vypadá to, že ho asi nemá v lásce. Teď je tu otázka. Je tak blbá že místo čekání na výsledek a pak doražení toho zbylého skočila dolů. Nebo to jsou nějaký nevyřízené učty a nemohla mě nechat ho zabít.
Přemýšlel jsem co dělat. pokud bych zavolal posili tak by oba utekli. Pokud na jednoho z nich zaútočím tak se na mě nejspíš oba vrhnou. Tak jsem zvolil nejchytřejší řešení, které vyšlo po dlouhém Co to kecám jsem línej a starej to je všechno. Vytáhl jsem si termosku s čajem a začal pít.u toho jsem se pozvolna vydal za těmi omráčenými ghouli a jednoduše jsem je dorazil se slovy: Na tohle jsem už moc starý vyřeste si to mezi s sebou já si pak podám vítěze. Samozdřejmě s úsměvem na tváři.

Trochu se jí ulevilo, když se vyřeštřovatel rozhodl do toho nevměšovat, ale jeho reakce ji zároveň natolik překvapila, že na malý moment nedávala pozor a jen tak tak se vyhla ukaku projektilům. Byla ale nucena pustit ho ze sevření svého kagune a několikrát uskočit v moment, kdy se po ní bleskurychle ohnal. V duchu horlivě počítala a snažila se najít systém v jeho stylu, nějaký záchytný bod, který by jí pomohl jej rychle vyřídit.
Nejsnazší by bylo počkat, až se vyčerpá, pomyslela si, přesto jí to ale nepřišlo jako vhodné řešení. Byl velmi rychlý a ona se jen stěží vyhýbala jeho útokům.
Nakonec ale na něco přišla. Rozdělila své bikaku na devět ocásků a švihla jimi po Ptáčkovi, kterého jimi nasměrovala do pozice, v níž ho chtěla. Byla ale poměrně daleko, ale tuto vzdálenost překonala několika skoky a zatímco byla pevně rozhodnutá to jednou pro vždy ukončit, ze země se ozval hrdelní smích.
,,Jsi ještě stále dítě, že?" uchechtl se. Katsumi uprostřed pohybu a jen tak tak zastavila své kagune. Několik ocasů mířilo na zranitelné body na jeho těle, ty zbylé ji kryly zezadu. Zpozorněla - slyšela další rychle se blížící kroky, sic byly ještě v dálce. Slyšela je jen díky svému ghoulímu sluchu a moc dobře věděla, co to znamená. ,,Když mě teď zabiješ, přistihnou tě. A už nikdy nebudeš mít klid, slyšíš mě? Ty hloupé stvoření, které si hraje na lovce!"
Katsumi zatnula čelisti a tlumeně zařvala, nakonec mu vytrhla kus břicha, kam měla původně namířeno a kus masa odhodila na zeď, na níž se rozplácl a následně sjel na zem.
,,Tohle je rozdíl mezi námi - zvládnu tě zabít i bez pomoci," zavrčela tlumeně, aby se vyhnula případnému odhalení. Po lesklé masce jí tekla krev.
,,Nikoli, já jsem pouze týmový hráč."
Už ho nevnímala. V klidu se vydala k nejbližší okenní římse, poté si ale uvědomila, že tu je ještě ten vyšetřovatel. Došla k němu a chytila ho za paži, aniž by nějak řešila čaj. Uvědomila si, že je ještě nemohl slyšet. ,,Jestli chcete žít, tak vám důrazně doporučuji vypadnout," chrčela. ,,Těla těch kluků najdete tady u základny CCG v tomto okrsku, nenechám je, aby je sežrali. Vyřiďte vedení, že ti kluci byli pitomci, že za to ale nejspíše může špatný výcvik a disciplína. A kdyby je to zajímalo, pozdravuje je Kitsune," chrlila ze sebe dál, zatímco vyšetřovatele táhla za sebou. ,,Zbraně vám nosit nebudu, jestli jste si je tam zapomněl, a ani nemůžu zaručit, co se nimi stane. A teď už jděte. Chcete žít, ne?" Pustila ho za rohem, kde to již mělo být bezpečnější a sama se vrátila do té uličky. Ptáček se zvedal na nohy, ale neměla nejmenší potřebu s ním ztrácet čas, proto jen popadla těla těch nebožáků i hlavu toho jednoho a zmizela dřív, než si jí někdo stihl všimnout. Měla to štěstí, že tahle část okrsku byla temná a v noci se tu moc lidí nepoflakovalo. Jediné štěstí, protože se jí doopravdy nechtělo šplhat v tomto stavu - sama utržila několik zranění a navíc nesla ta těla.
Bože, to se bude zas blbě vysvětlovat Akiovi, uvědomila si, als radši se nad tím moc nepozastavovala a zamířila aspoň k bráně před CCG, kam položila těla a opět se vypařila jako pára nad hrncem.

Moje poklidné popíjení kávy přerušila zase ta liška. Začala mě táhnout pryč. Chtěl jsem se po ní ohnat zbraní, ale nevidpadala jako by mě chtěla ublížit,  tak jsem si to rozmyslel. Když mě odvádět všiml jsem si, že ptáček má rozbitou masku. Jen jsem si ho vyfotil foťákem v brilich. Když mě táhla pryč musel jsem se zeptat.,, Proč mě zachraňuješ? Nemysli si že tě jen proto nechám být. Ale myslím že rodinám těch dvou to že nebili sežraní pomůže. Takže tě nezmíním v hlášení. Jinými slovy po tobě nepůjdou. Ale měj na paměti teď jsi šanci dostala příště je jeho zabití na mě. Stejně tak jako jeho kagune. " Celou dobu jsme si říkal zda je to žena či muž, ale když mě zatáhla za ruky ucítil jsem nepatrný dotek na jejich křivkach tak to bylo jasné. Pak se vytratila. Musím ji znovu potkat a taky toho ptáčka pomyslel jsem si.

Plahočila se dál do uličky, kde byla tma a nedosahovalo tam tudíž světlo z lamp z jiných ulic. Nohy se jí motaly a ona v duchu doopravdy nešetřila sprostými nadávkami, zatímco se tiskla ruku k ráně na boku a snažila se chytit projektil z ukake. Ovšem ruce měla slizké a kluzké od krve, takže se jí nedařilo a měla dokonce pocit, že si jej spíše tlačila více do masa, což zapříčinilo, že bolestně zaskučela. Neměla ráda zranění, protože se musela najíst. A ona nerada jedla, když měla svou dávku již splněnou. Bylo to zkrátka proti jejím zásadám.
Narazila do popelnice, které se snažila zachytit, ale nakonec na ní zanechala jen další krvavou stopu a svalila se vedle ní. Opřela se zády o zeď a zaklonila hlavu ve snaze se vydýchat a uklidnit. Zavřela oči, zatnula čelisti, když se jí podařilo konečně vytáhnout onen projektil z masa. Vydechla zadržovaný vzduch a odhodila tu třikrát prokletou věc pryč.
Slyšela kroky, které ji celou dobu následovaly, ale věnovala jim pozornost až v moment, kdy se zastavily kus od ní. ,,Přišel jste mě dodělat?" zeptala se, aniž by se nějak namáhala se změnou svého hlasu, masku si však nesundávala. Cítila se tak z nějakého důvodu bezpečněji. Už určitě věděl, kdo pod ní je, takže to stejně nemělo cenu. ,,Nebo jste si přišel pokecat, Hibiki-san?" dodala neutrálním tónem. K nejvíce krvácející ráně si stále tiskla ruku a co nejvíce látky jejího ošacení.

Když jsem jí dohnal byla v žalostném stavu. Nejspíš by nebyla za potřebí žádná námaha na její odstranění. Ale něco uvnitř mě mi říkalo, že to nemám dělat. Nechápal jsem to, nesnáším ghouly, ale tahle mi nevadila.,,Měl bych to tady a teď ukončit, ale já to neudělám. Po dlouhé době jsem našel soupeře takového kalibru. Nemůžu náš rivalský souboj ukončit takle má milá Gina-chan. Ale nemůžu si dovolit, aby mi tě někdo vyfouknul jako ty mě ptáčka takže tvoje existence bude naše tajemství. Zbohem uvidíme se zítra v kavárně. " Dal jsem se na odchod a u toho poznamenal:,, 1:0 pro lišku, ale ne nadlouho."

Byl jsem zrovna na jedné ze svých klasických procházek po okolí. V chladném nočním vzduchu jsem zaznamenal povědomý pach... vlastně dva povědomé: Katsumi a spousta ghoulí krve. Okamžitě jsem se vydal směrem ke zdroji toho aroma, jak nejrychleji jsem dokázal. Zvolil jsem cestu přes střechy, což byla ta nejrychlejší možnost a doufal jsem, modlil jsem se (i když rozhodně nejsem věřící), abych nepřišel pozdě. Konečně jsem se tam dostal. Byla to temná ulička se spoustou krve všude kolem a uprostřed toho Katsumi. Byla ve velmi špatném stavu, její oblečení bylo nasáklé krví (její a ještě něčí) a sotva stála. Nevšímaje si odcházejícího vyšetřovatele, nevšímaje si v podstatě ničeho, seskočil jsem dolů popadl Katsumi jako nevěstu a ihned jsem s ní zase skočil na bezpečnou střechu. Tohle není dobrý, pomyslel jsem si, jak jsem s ní postupně překonával překážkou dráhu městských budov. Odnášel jsem jí na jediné mně známé naprosto bezpečné místo. /Přesun/

Hořce se uchechtla tomu, co Hibiki řekl. Měla sto chutí na něj zavolat, ať za její jméno (nebo příjmení) nepřidává -chan, protože ji to neskutečně štvalo, ovšem už neměla sílu na to něco říct, natož vstát a odebrat se domů. Takže tam jen seděla a zarytě mlčela, zatímco přemýšlela, proč je tolik posedlý soubojem s ní. Prý aby mu mne někdo nevyfoukl, to jasně. Do tý kavárny už ani nepáchnu, proběhlo jí hlavou.
Semkla rty těsně k sobě, když ucítila pach Akia. Bože, to bude zase přednáška, pomyslela si a bezděky se pod maskou pousmála, protože to nemohl vědět. Zakňučela, jakmile ji bral do náruče a jen ztěží se ho jednou rukou přidržela kolem krku, aby si trochu zpříjemnila cestu po střechách.
/Přesun/