Slepá ulička

Potemnělá ulička těsně mezi mrakodrapy. Je zatočená, takže odnikud do ní prakticky není vidět.

Po pár minutách chůze jsem se jí zeptal, kde bydlí. Samozřejmě mi odpověděla. Řekl jsem, že znám zkratku přes okraj města. Zatvářila se tázavě, ale po tom, co jsem ji přesvědčil, že to tu znám, se ode mě nechala vést. Tak jsme došli až sem. Šla vepředu, já těsně za ní. Když jsme došli až na konec spleti uliček, zarazila se. Poznamenala, že ulice je slepá, že jsem se musel splést. Já se jen tiše zasmál a omluvil se, že ji sem takhle vytáhl. Lehce znejistěla. Uklidnil jsem ji tím, že jsem jí řekl, že se mi líbí, a že jsem se s ní nechtěl příliš sbližovat v davu. Hrál jsem si na romantika. Zase byla v pohodě a usmívala se na mě. Chápavě, dokonce. Viděl jsem na ní, že se jí líbím. Úsměv jsem jí tedy opětoval a elegantním krokem se k ní přiblížil. Spadla do mého objetí a já znovu nasál její vůni. Řekl jsem jí, jak hezky voní. Rádoby roztomile se zachichotala. Já se také zasmál. Tahle hra na svádění mě bavila. Pomalu jsem se naklonil a olízl jí krk. Vzrušeně vzdychla. Mě se v tu chvíli seběhly sliny. Výtečná. Olizoval jsem ji znovu a znovu. Podlamovala se jí vzrušením kolena. Ani si nevšimla, že mám Kakugan. Nevšimla si rudomodrého ocasu. Jen si s rozkoší užívala mou ochutnávku. Najednou jsem se omluvil. Věděl jsem, že ji tím z toho stavu vytrhnu. Nabrala rovnováhu a zadívala se na mne. Uviděla mé oči. Jakmile se ale nadechla k výkřiku, moje dlaň už už procházela její levou plící. Místo křiku jen slabě zachrčela. Broukal jsem jí o její vůni a chuti. Zděšením se rozbrečela, přičemž její aroma stále sílilo. Poděkoval jsem jí. A trhl rukou vpřed. Její srdce náhle bylo vedví. Její pohled zesklovatěl a uvadl. V ten okamžik jsem se jí zakousl do krku. V rámci zahlazování stop jsem nejdřív vždycky vypil všechnu krev. Pomalu jsem si klekl a ruku stále nechával v její hrudi. Teprve když už krev téct přestala jsem ji vytáhl a dal se do jídla. Žvýkal jsem ji pomalu a vychutnával si ji. Měl jsem dost času. Když jsem skončil, vzal jsem zbytky oblečení, které na sobě měla a hodil je do nedalekého kanálu. S plným břichem a dobrou náladou jsem se usadil na jednu z laviček a spokojeně sledoval hvězdy škvírou mezi mrakodrapy.

Po chvíli nečinnosti se začnu nudit a vstanu. Pomalu vyjdu z uličky, přižemž se kochám tepajícím životem nočního Tokya. Najednou ale zaslechnu zvuk boje. Ucítím pach trojího Kagune. Bitka? Tady? Dneska mi osud vážně hraje do karet. sejdu ze silnice ke stoce.

V té uličce jsem našel dva ghouly, kteří na mne zaútočily a vyhýbal jsem se dlouho abych je unavil.
ptal jsem se jich na otázky a vytáhl jsem si quinque a bojoval jsem s ni my.

(Hele Yoshirtoki, mám pocit, že by si měl počkat na schválení tvé postavy, než začneš něco psát. Jo a: nebylo by od věci, kdyby si se víc rozepsal a snažil se, aby tomu bylo rozumět. Tvoje vyjadřování je přinejmenším zvláštní.)