:Re - Kavárna

Kavárna, která leží na stejném místě jako kdysi Anteiku. Je též podobně vybavená.

Poté co jsem odešel ze základny CCG jsem se rozhodl někam zajít. Proto jsem řidiči řekl ať mě dovede na nějaké místo. Když jsme zastavili vystoupil jsem z vozidla a přečetl si název kavárny. ,,Re?" Řeknu si v tichosti pro sebe a udělám pár kroků a objevím se u vchodu. Otevřu dveře a zacinká zvoneček. Jsem trošku překvapen, ale vejdu dovnitř a hned za sebou zavřu. Prohlédnu si lidi co zde sedí a posadím se k baru. Kufřík si položím vedle stoličky a začnu si prohlížet nabídku.

Utírám předposlední hrnek, když v tom najednou někdo vejde dovnitř. Otočím se a s úsměvem řeknu: ,,Dobrý den, prosím, posaďte se. Hned jsem u vás." Hlavou mi však běhaly různé myšlenky. ,,Má kufřík a je oblečen v typickém oblečení Holubů. Co tady může chtít? No nic, každopádně budu přívětivý." utřel jsem poslední zbývající hrnek, odložil utěrku a otočil se k zákazníkovi, který teď přišel. ,,Tak, co to bude?", zeptal jsem se se vřelým úsměvem na tváři.

Rukou si podepřu bradu a chvilku přemýšlím. Ze začátku ignoruji obsluhu, ale po mém rozhodnutí ji začnu vnímat. Odložím lístek s nabídkou a podívám se na obsluhu. ,,Jedno kapučíno a k tomu dva sendviče prosím." Po objednávce si z tašky vytáhnu několik papírů a začnu listovat po chvilce se u jednoho zastavím. Ostatní uklidím zpět do tašky a ten jeden uchopím a postupně ho začnu pročítat. ,,Takže přízrak hmm... Dvacátý okrsek, úroveň SS a kagune typu Ukaku?
Vypadá to tak, že v dvacátém okrsku ještě nějakou dobu zůstanu" Řeknu si pro sebe a čekám na svoji objednávku.

Po vyslechnutí nabídky jen pro sebe potichu řeknu: ,,Takže jedno kapučíno a 2 sendviče. Hned to bude pane." Otočím se a začnu dělat na kávě. V odrazu sklenice ale potají pozoruju, co Holub dělá. Samozřejmě mám uši na šťopkách, tak, abych slyšel i sebemenší mumlání. Poté, co zaslechnu, jak si mumlá o mě, tak nijak nereaguji. Prostě jen pokračuju v zalévání kávy. Káva je hotová. Vytáhnu 2 sendviče a opatrně to všechno přesunu k Holubovi. ,,Prosím, Vaše objednávka.", řeknu s úsměvem na tváři. Podívám se do papírů, abych se utvrdil v tom, že je řeč opravdu o mě. ,,Oh, tak vy jste vyšetřovatel? Páni, slyšel jsem, že je to pěkně nebezpečná práce. Nebojíte se?", zeptám se s tázavým výrazem na tváři. Snažím se to zahrát na blba, abych tam jen tak nestál. Možná se tím i něco o sobě dozvím.

Po obdržení objednávky si jak hrníček tak i talíř přisunu blíže k sobě. Když mě osloví číšník tak zpozorním. ,,Nějak zvědavý." Povím si v duchu a upiji trošku kafe. Nadechnu se a začnu pravit. ,,Vskutku je to nebezpečná práce, ale CCG má zakázáno sdělovat jakékoliv informace takže se omlouvám, ale nemohu vám říct další informace." Po mých slovech si vezmu do ruky sendvič a pomalým tempem ho začnu jíst.

Čekal jsem podobnou odpověď. Vypadá to, že se nic nového nedozvím. ,,Aha, chápu. Omluvte mou zvědavost. Každopádně vám přeji hodně štěstí v práci", mile se usměju, otočím se a pokračuju v mytí špinavého nádobí. Mezitím mi několik zákazníků odešlo, takže jsem šel sebrat talíře a hrnky z jejich stolů a pak se znova vrátil a pokračoval v mytí.

Jeho slova ignoruji a místo toho abych odpověděl začnu jíst sendviče, které zapíjím kafíčkem. Jak čas běží tak sním oba sendviče a vypiji celý šálek kafe. Vstanu ze stoličky a z kabátu vytáhnu peněženku. Rozepnu ji a čekám na částku. ,,Kolik to bude?"

Neodpověděl. Co jiného od někoho, jako je Holub, můžu čekat. Jen tam tak seděl, četl si papíry, jedl sendviče a zapíjel je kafem. Já mezitím utíral stoly a myl nádobí. Když dojedl, tak se mě zeptal, kolik to bude. ,,Dva sendviče a jedno kapučíno, to dělá 500¥." Jsem stále příjemný a čekám, než mi vydá.

V peněžence otevřu menší kapsičku kde si dávám drobné. Po pár sekundách přehrabávání vytáhnu z peněženky dvě mince a položím je na bar. Jedna má hodnotu 500¥ a druhá 100¥. Otočím se směrem ke dveřím a vytáhnu si z kapsy přehrávač. Pustím si hudbu a udělám pár kroků. ,,Drobné si nechte." Otevřu dveře a odejdu.

//Přesun

Dal mi dvě mince. Jednu 500¥ a druhou 100¥. Řekl, abych si drobné nechal. Jen jsem se na něj podíval a řekl. ,,Děkujeme za Vaší návštěvu. Přijďte zas.", řeknu s úsměvem a ukoním se. 500¥ strčím do pokladny a 100¥ sobě do kapsy. Najednou odbijou hodiny celou. ,,Tak, já mám padla." Sundám si zástěru a plácnu si se svým kolegou, který mě měl vystřídat. Popřeju mu příjemnou směnu a jdu se převléknout. Když se převlékám, tak mi hlavou běhají různé myšlenky. ,,Takže už o mě mají různé materiály. To by mohl být problém. Musím jednoho agenta zlikvidovat, abych se na ně podrobně podíval. Mám sejmout toho, který tady dneska byl? Ne, ten vypadá silně. Přepadnu je v noci, stejně mě nebude vidět." Převléknu se do civilu a jdu domů.

//PŘESUN

Vždy, když jsem vstoupila do kavárny, cítila jsem jakýsi neklid, pocit nepatřičnosti. Asi za to mohl fakt, že většinou navštěvuji lidské kavárny se spolužáky, kteří mě k tomu vyloženě donutili, protože z nějakého důvodu doufali, že bych se mohla přestat chovat tak chladně a trochu se jim otevřít. Inu, lidské kavárny také znamenaly jídlo, které nemůžu pozřít a mimo to i jak jinak než lidi. Nemám takovou společnost ráda. Nemůžu s tím ale nic dělat - kromě toho, že si zajdu sem, do ghoulské kavárny.
Tady na mě obsluha nevybalí jídelní lístek, protože věděla, že patřím mezi ně. Nepokouší mě nějakým vtipkováním o počtu dezertů, které jsem schopna sníst, ačkoli si jsem skoro téměř jistá, že by to jistý nejmenovaný ghoul udělal, protože mě milerád štve. Celkově tady na mě byli tak zvyklí jako já na ně, takže stačil jediný pohled na servírku, jejíž jméno jsem i přes všechny návštěvy stihla zapomenout, a její přikývnutí mi dalo najevo, že mé oblíbené kafe je již na cestě. I přes to, že sem nechodím tak často, můj přístup je asi nezapomenutelný. Vlastně sem chodím jen v jisté dny, kterým dnešek shodou okolností a díky posunu času byl.
Z tašky jsem si vytáhla knihu, kterou jsem právě četla. Jednalo se o další hororovou detektivku jako ostatně obyčejně. Co si pamatuji, nečetla jsem nic jiného asi od dvanácti let. Nikdy to na mě nebylo moc složité čtivo.
Pohodlněji jsem se usadila a poděkovala dívce, která mi přinesla kávu, než jsem se opět vrátila ke čtení. Byla to rutina, automat.

Když jsem konečně dokončil všechno nudné papírování co se týkalo mého posledního quinque, tak jsem se rozhodl se někde odreagovat. Vlezl jsem do nějaké kavárny. Nejdřív jsem si sedl a obědnal si koláč a kafe. Protože nesnáším čekání na tyhle líný obsluhy tak jsem hledal něco čím se zabavit. Hned od začátku bylo jasno. Protože jediné tu byli nějaké automaty. Když jsem přišel, abych si zkusil něco zahrát všiml jsem si nějaké zajimavě, ale i děsivě vypadající dívky, která hrála hned vedle mě. Tak jsem ji oslovil.,, Vás tyhle hry baví mladá dámo?" Protože mě překvapilo že i dívky hrají takovéhle hry.

Moc jsem nevnímala své okolí. Mé oči byly přilepené na bodě na obrazovce, který jsem si bedlivě hlídala. Nebylo na tom nic záživného, ostatně jako má snaha zabít něčím čas, což bylo stejně zbytečné. Automaty mi to spíše prodlužovaly, proto jsem se po chvilce odtáhla.
V ten moment na mě ale někdo promluvil. Ani jsem se tolik nelekla, neměla jsem to v povaze. Jen jsem ho přejela pohledem a poté se znuděně vrátila k automatu. Nebyl cítit jako ghoul. „Ani ne," odpověděla stroze.
Očima jsem přelétla po kavárně a pomyslela si, kolik lidí to ve skutečnosti je. Nikdy jsem to moc neřešila, nebylo proč, pokud mě vyloženě neprudili svou existencí. Doposud jsem měla ale za to, že toto byl většinou ghoulský podnik, inu - co se dá dělat?
„Vás snad baví, ehm, pane?" oplatila jsem mu otázku, ale ani se nedá tak říct, zda to bylo ze slušnosti, zvědavosti, nebo nepravého zájmu.
//Heh, ten automat nebyl myšlen jako automat na hraní, ale to nevadí.

Dívka vypadala že jen odpověď ji snad zabije. Asi jsem už moc starý na povídání si s mladou generací. Pomyslel jsem si. No nevadí to vlastně není důvod proč jsem ji oslovil.,,Víte v této oblasti jsou hlášeni nějací ghoulové, tak bych vám rád poradil být opatrná. A taky nevšimla jste si někdy něčeho podivného?"Jako kdyby takováhle holčina mohla něco vědět. Pomyslel jsem si. A taky jsem přemýšlel že už jsem dlouho nedostal stopu žádného ghoula, teda krom toho nějakého šílence co vždy jí toho člověka celého a skoro nic na něm nezbude.

,,Hm, tak ghoulové," poznamenala jsem, jako by mě tato skutečnost měla překvapovat. I tak se ale můj tón plný nezájmu nezměnil. Když se mě ale optal na něco podivného, nepatrně jsem zbystřila, což se dalo poznat jen na malinký moment podle jiskřiček v mých očích.
Pozorněji jsem si ho prohlédla. Vypadal jako člověk, který toho měl už dost za sebou, na to nepotřebuji čich, stačí intuice. Předtím jsem to moc neřešila, ostatně jako ani teď, ale zdál se o dost starší než já, což mě na malý moment dovedlo až k myšlenkám o pedofilii, ale něco takového jsem ihned zamítla, ačkoli je pravda, že se mi to někde uložilo v mozku. Ovšem jeho něco-jako-starost a zájem o ghouly mohlo znamenat, že je jeden z CCG, ačkoli jsem si nevšimla, že by měl kufřík. Pravda, ne všichni vyšetřovatelé jej vlastnili, ale není trochu zbytečné potírat ghoulí zločin bez účinné zbraně?
,,Je mi líto, nepamatuji se," řekla jsem, ale pokračovala. ,,Vlastně ano. Už je to hodně dlouho, ani nevím, jestli toho ghoula už dopadli... Co si vzpomínám, měl ptačí masku a taková... Zvláštní křídla, ani pořádně nevím, jak se to jmenuje. Při dokumentech nedávám pozor," svěřila se nejspíše-vyšetřovateli. Na mysli mám svého otce, o němž jsem se zmínila jen proto, že dva roky již uběhly a on stále nikde. Napadlo mě, jestli zapomněl na naši dohodu, zemřel, nebo si našel lepší věci na práci. Nebylo to tak, že by mi na něm a jeho mizerném životě záleželo - prahla jsem po pomstě, tak jsem potřebovala vědět, zda jeho život ještě neskončil. Ale kdo ví, kolik se kolem potuluje ghoulů s ukake a ptačí maskou? Nebo kolik vyšetřovatelů má v hlavě celou databázi ghoulů...

Dívka nevidala nějak vystraseně. To mě překvapilo. Že by tahle dívka přeci nebila tak bezbranná? Ale počkat vzhledem k tomu že není ze SSG a nebojí se ghoulů. Mohla by být ghoul. Pomyslel jsem si, ale sám jsem tomu nechtěl moc věřit. Potom ale dívka popsala ghoula s ptáčí maskou a křídli. V tu chvíli se mi rozzářili oči. Protože tohohle ghoula jsem už jednou zahlédl, ale kvůli jeho křídlu jsem ho nemohl dopadnout. A to já nesnáším, když mi uteče před nosem. A navíc je tohle zajímavý druh kagune, který dost chci. Tak jsem se začal vyptávat.,, Cože ty jsi viděla ptáčka? Kdy? Kde? Kam mířil? A jak jsi to setkání přežila? "

Hm, takže možná ještě žije, pomyslela jsem si, jakmile se začal vyptávat. Na jednu stranu jsem byla ráda, že ho ještě nedostihli, ale zároveň mě to svým způsobem mrzelo. Tenhle... Ani nevím, jak ho popsat, aniž bych nebyla sprostá... Prostě si nezasloužil žít. Čert to vem, že bych tu taky nebyla, kdyby nežil, aspoň by bylo o starost méně.
„Je to docela dávno, asi dva roky zpět," řekla jsem klidně. Neměla jsem potřebu hrát vystrašenou, ačkoli by se to jistě v tuto situaci hodilo. Teď jsem s tím ale začít nemohla, bylo by jasné, že přehrávám. Tak jsem radši dál působila jako naprosto neřešící flegmatik, kterým do jisté míry asi i jsem. „Bylo to v nějaké divné uličce, už ani nevím, kde je." Lhala jsem. Samozřejmě, jak bych na to místo mohla zapomenout? Na mém přístupu se ale nic nezměnilo, tudíž bylo nemožné, aby cokoli poznal. „Nevím, kam poté šel. Vím jen, že měl více práce s... Zabíjením jiného ghoula." Na malý moment jsem se zadrhla. Stále to bylo bolestivé, ale to jsem si teď nemohla dovolit. Ten člověk byl celkem jistě od CCG, nesměla jsem si dovolit projevit špetku soucitu s ghouly. Jak nepříjemné. „Byl to vskutku... Frustrující zážitek. Dodnes se divím, že si mě nevšiml, ať už po pachu nebo mě neslyšel. Možná byl z toho souboje otupělý, nebo tak něco. Vzpomínám si, že jsem se nemohla hnout, natož odtrhnout oči, jako bych byla přimražená k zemi." Uhnula jsem pohledem k podlaze a objala se jednou rukou, abych dala aspoň trochu najevo své znepokojení.
„Omlouvám se, že jsem to nenahlásila," hlesla jsem. „Asi týden jsem se z toho snažila vzpamatovat, až jsem na to trochu zapomněla."

Když dívka dokončila svou vypovědět měl jsem smýšené pocity. Nejdřív se tvářila lhostejně, ale pak řekla jak z toho byla strašně vystrašená. A taky mi nesedělo proč by ptáček bojoval s jiným ghoulem, protože ghouly podle informací ghouly nežral. Nemůžu si pomoct bylo to podezřelé. Chtěl jsem ji radši vzít na stanici a ještě ji trochu vyslechnout. Když mi náhle zazvonil mobil.,, Cože ptáček byl spatřen? V 7. Okrsku? Hned tam jedu musíme ho dostat!" Na dívku jsem se jen podíval jestli nějak zajímavě nezareaguje. A rozloučil jsme se sní.,, Nashledanou mladá dámo." Byl jsme trochu naštvaný že jsem si nemohl dát kávu, ale co práce je práce. Na stůl jsem jen položil peníze. Mělo by to být dost. A odešel jsem.

Ptáček? proběhlo mi hlavou. A v sedmém okrsku? Chvilku jsem zvažovala své možnosti. Nejen ty své, ale i jeho. Mohl to udělat schválně - třeba tušil, že když na sebe upozorní, udělá kolem toho velké haló, což by mě mělo přilákat a já bych tak padla do pasti jak Holubicím, tak i tomu jeho třikrát prokletému gangu, či co to bylo. Na druhou stranu jsem nedávno doplnila síly, takže by nemusel být takový problém jít to omrknout. Možná se tam jen přikrást a pozorovat je. Nebo...
,,Pane!" zavolala jsem na vyšetřovatele poté, co jsem spěšně zaplatila, pobrala si věci a vyběhla za ním ven. ,,Jen si vzpomínám, o čem ti dva ghoulové mluvili, než ho zabil. Provádí nábor silných ghoulů do nějaké skupiny, či jak to popsat. Nic mi do toho není - ale až dorazíte na místo, buďte, prosím, opatrní," řekla jsem. Opravdu mi nezáleželo na životu ani jednoho z těch, kterých se to týkalo. Ne zas tak moc, uznávám. Ale to co Ptáček plánoval se mi nelíbilo a jeden ze způsobů, jak ho zastavit, bylo se o tom zmínit před vyšetřovatelem, který tak bude mít možnost připravit se.
,,Hodně štěstí," hlesla jsem nakonec, ale nebylo mi zcela jasné, zda jsem to říkala sobě, nebo jemu. Protože vyšetřovatelé CCG nebyli zdaleka jediní, kteří se chystali do sedmého okrsku.
Ještě jsem se s ním rozloučila, než jsem se rozešla domů, abych se mohla připravit.

Další den potom co se stalo jsem se vydal znovu do kavárny, kde jsem tu podivnou dívku včera potkal. Tentokrát i s kuvříkem. A doufal jsem, že bych jí mohl potkat zvovu. Hlavně jsem měl něco co by ji mohlo zajímat. Pokud tedy jsou moje předtuchy správné a doopravdy má s tímhle případem něco společného.

Po včerejšku byla Katsumi jako na trní. Vlastně to bylo trošičku poznat, protože byla lehce roztržitější, což u ní nebylo ani zdaleka běžné. Vše ale díkybohu bravurně maskovala, takže se nezdálo, že by si někdo všiml. Ačkoli byla pravda, že několika pohledům, které zkoumaly vatové polštářky a náplasti, které měla připevněné na na rukou, se nevyhla.
Opět vstoupila do kavárny, kde se chtěla v klidu posadit a číst si u šálku kávy, ale zdálo se, že jí toho nebude dopřáno. Hned jak vstoupila, všimla si muže ze včera - tentokrát ale měl i kufřík, což ji přivedlo na myšlenku, že něco tuší. Do háje... Že by si včera něčeho všiml?
„Dobrý den," pozdravila, zastavila se u něj. Chtěla toho zjistit co nejvíce a měla takový pocit, že sem beztak přišel kvůli ní - s nikým se tu nebavil. „Jak to včera dopadlo, pokud to tedy není tajné?"

Tajné to je. Ale můžu prozradit, že informace které jsi poskitla byli užitečné teda pro ty chytřejší z nás. Všiml jsem si jejich škrábanců. Chtěl jsem se na ně zeptat, ale pak mi došlo že by mi nejspíš nic neřekla.  Pak jsem se ohnul pro kufřík a pomalu ho otevřel. Ne samozdřejmě to byl obyčejný kufřík nemám potřebu bojovat na veřejnosti. Vytáhl jsem fotku, kterou jsem včera pořídil. Ano byla to fotka ptáčka bez masky. Pak jsem ji tu fotku ukázal a zeptal se. ,,Neznáte tohoto muže? Jestli ano nelžete. Stejně brzy dorazí výsledky průzkumu jeho rodokmenu."

Pokývla hlavou. Ne snad, že by nevěděla, jak to včera dopadlo, ale bylo pochopitelné, že se by se zeptala, pokud by u toho ve skutenčosti nebyla. Stále ji ale deptala skutečnost, že ho nestihla zabít. A do toho ještě vstoupilo to, že příště Ptáčka oddělá tady pan vyšetřovatel. To nemohla dopusit, musela ho zabít sama. Nebo přinejmenším tam skopčit, zabít ho a opět zmizet.
Z kufříku vytáhl fotku. Tvář svého otce viděla prvně před dvěmi lety, když mu spadla maska - tentokrát se Katsumi ale podařilo mu ji pěkně rozbít. Ovšem co ji zarazilo, byla jeho poslední věta. 'Stejně brzy dorazí výsledky průzkumu jeho rodokmenu.' Nikdo nevěděl, že má dceru. Nikdy se s tím nechlubil a nikdo to ani nemůže dokázat, protože si s ním Katsumi spojují jen jako osobu, která ho viděla před dvěma lety bojovat s jiným ghoulem. Nemělo by se to nijak provalit.
„Párkrát jsem ho viděla. Je to Ptáček, že?" řekla, i když to věděla, protože nepodal jasné informace o tom, zda to je skutečně on. Musela aspoň dělat, že tak úplně neví, kdo to je.

Na její otázku jsme jen odpověděl. ,,Ano je to ptáček" Byl jsem trochu naštvaný, že z ní nic nevypadlo. Byl jsem si celkem jist, ale nemám žádný důkaz a i ty výsledky rodokmenu řekli že má jen ženu a švagrovou. Takže jsem byl na suchu. Jen ze zvědavosti jsem se jestě zeptal jestli neví kdo to je Kitsune.
Ne že bych očekával odpověď.